Den 21. - Když musíš, tak musíš...

Moje rozhodnutí dneska konečně uzrálo! Od té doby, co jsem je viděla a po neustálém omílání důvodů pro a proti, jedu si koupit boty na svatbu. Nechci a nepotřebuju vlastnit bílé boty na podpatku... vím, že už je nikdy nevyužiju, vlastně bych šla nejradši v teniskách, ale když ony prostě vypadají, ze je dělali přímo k šatům, které budu mít... navíc jsou za velmi příznivou cenu ;)
Ještě cestou do zapadlého krámku v sousedním městečku se utěšuju tím, že stejně nebudou mít moje číslo, že mi nebudou pohodlné, atd... hmmm, jako naschvál, nejen, že je v mém čísle mají, ale ony mi i skvěle padnou a dokonce celkem držím balanc na (nizoučkých) podpatcích... no, to ještě bude chtít trochu cviku, nerada bych sebou někde v ten slavný den řízla :)))



A protože mám nejspíš lehkou úchylku nejen na lampy (viď, Klári?!), ale i na dveře, neodolala jsem, a cvakla si jedny i tady, když už u nich (skoro) vždycky parkuju...