Den 168. - Až budu velký...

...budu bagristou! To jsme s bráchou prohlašovali vždy, když jsme někde zahlídli bagr... A i když z toho nakonec sešlo, dál tyhle stroje přitahují moji pozornost. A tenhle ještě navíc stojí před domem, do kterého se budem v následujících dnech stěhovat.
Všimla jsem si ho při podvečerní procházce, ale neměla jsem s sebou foťák... než jsem pro něj doběhla domů, už se docela setmělo, ale prostě jsem ho musela mít!

Den 167. - Koňská opera

Nedávno mi kluci oznámili, že si Šimon na podvečerní procházce dohodl rande... s tetou Míšou, která jezdí na koních. Koníčky máme rádi, tak jsme za nimi vyrazili. Bylo to fajn, Šimon byl nadšený.
Chtěla jsem si vyfotit malé hříbátko, ale jeho maminka neměla pro to příliš pochopení, a tak mám koťátko... to proti focení nic nenamítalo :)

Den 166. - Bublinky...

Šimon prostě miluje... má moji plnou podporu, jako dítě jsem si s bublifukem vydržela hrát nekonečně dlouho (teda dokud nedošel :))
Tak jsme opět jeden během procházky koupili a náležitě se s ním vyřádili. Doma, když Šimon usnul, šla jsem si hrát ještě sama... ale skutečně není úplně jednoduché si bublinky vlastními silami vyrábět a zárověň fotit...

Jsem zpět... aneb železniční vsuvka

Původně jsem chtěla psát cosi o naskakování do rozjetého vlaku, ale pak mi došlo, že vlak už je tak daleko, že ho nedoběhnu... nevadí, jsem děvče praktické a nezřídka si vím rady. Pojedu dalším vlakem. Je to totiž rychlík a zatímco ten, co mi ujel, staví každý den v jedné stanici, tenhle jich projede denně několik... a tak by časem měl ten courák dohnat. Pak už by neměl být problém si zase znova nastoupit.
Vím, mohla jsem udělat mezeru a pokračovat, jako by se nic nestalo, ale ono se právě stalo... letošní rok je pro mě nabitý událostmi, které jsou jedinečné a mimořádné a zaslouží si, aby vzpomínky na ně měly i jakousi hmatatelnou podobu. Protože tak to chci. A právě proto se chystám zaplácnout vpomínkami i tu díru, kterou už na blogu mám... ale ta přijde na řadu, až budu sedět zase pěkně ve svém kupé...

Den další a ty následující :)

No jo, flákám to, flákám... bohužel nevím, jestli a kdy se dostanu k dalšímu doplnění projektového blogu... už mám zase slušnou mezeru... budiž mi aspoň malou omluvou, že jsme se stěhovali a porod že je už tak nějak na spadnutí... jak dneska konstatoval doktor "jedna pěkná bouřka a je to... " :))
Nikdo teda o nic nepřijde (akorát já o deníček :)), páč jsem sice pořád fotila, ale spíš takovou fofr dokumentaci... zkrátka, až si prohlídnu fotky, asi se nebudu stačit divit, co jsem taky schopna nazvat fotkou :) No, ale už máme víceméně hotovo a třeba ještě něco málo stihnu, než skončíme v porodnici...
Kdyby né, držte mi palce.
Zatim... ;)

Den 165. - A další prognóza...?

Třeba je to pravda... světové výrobce sýra postihne krize a výrobci šunky bleskově zaujmou uvolněné pozice na trhu...
Nemám vcelku nic proti, ale přivádí mě to na zásadní otázku... budeme si tu šunku mít na co položit? Takže co chleba... bude? Chleba nééé! Hmmm, to nevypadá dobře... A co toaleťák, aspoň ten bude??? Ten taky nééé... dostává se mi zdrcující odpovědi :(
Ale zase... když nebude ani chleba, na co bysme ho potřebovali, že...?!! :)))

Den 164. - Šunka bude a sýr... nebude!

Tak tohle je nejoblíbenější Šimonova hláška posledních dnů. Nemám tušení, jak na to přišel a vlastně ani co tím má přesně na mysli... neprohlašuje to totiž, jak by se dalo čekat, v souvislosti s jídlem, ale obvykle poté, co mi dá dobrou noc. Toto troufalé tvrzení doprovází tajemnou barvou hlasu a divokou gestikulací.
Třeba jednou přijdem na pravý význam těchto slov, ale prozatím nás alespoň spolehlivě odrovnají smíchy :)))

Den 163. - Čerpací stanice

Netajím se tím, že jsem si poslední dobou oblíbila návštěvy rodičů na chalupě. Ještě loňské léto tam jezdili oni za mnou. Tehdy by mě ani nenapadlo, kolik energie a sil se tam dá za jedno odpoledne načerpat.
Naštěstí jí tohle místo má dost pro všechny... asi jako tahle echinacea má dost paliva pro všechny motýlky ;)

Den 162.- Jako perličky

... budu mít po dnešku zuby (nebo aspoň to, co mi z nich v puse zbývá...), jsem objednaná na zubní hygienu.



No, nečekala, jsem, že to bude kdovíjak příjemný, ale až takhle??? Chvílema jsem fakt viděla všechny svatý :)))

Den 161. - Tak to máme za sebou...

povídá mi dnes s úsměvem doktor v těhotenské poradně :) No, nesdílím tak docela jeho názor... jednak mi zbývá ještě měsíc do porodu a pak jaksi ten porod samotný a tak dále... :)
Asi záleží z jakého úhlu se na to jeden podívá... jeho práce je téměř u konce, moje na samém začátku... ale žádný problém, s mýma klukama zvládnem všechno... jsem tak šťastná, že je mám ;)

Den 160. - Baudelaire? Ne, bodlák... ;)

Prokletí básníci by ze mě dneska nadskakovali radostí... Vyrážíme sice na fotoprocházku, ale nějak nás vede samými "veselými" místy... kolem hřbitova, rozpadlých plotů a pobořených objektů...
Nevadí, zachráníme to nějakou "kytičkou"... je přece tak krásná... :))

Den 159. - Malý šikula

Šimon dnes absolvoval preventivní prohlídku u zubaře... zvládl to skvělě, jsem na něj hrdá!
Zvládá obstojně i moje nálady a deštivé neletní počasí... prostě mě vyžene ven, jen ať se trochu zchladím ;)

Den 158. - Slunce, voda, vzduch :)

Hmmm... zajímavé, dnes se zdá, jako by se vše snažilo vrátit do starých kolejí.
Přiznávám, že mě trochu provokují fotky z dovolených, kterými nás zásobují kamarádi a známí.
Nás letos žádná dovolená (kromě té mojí mateřské) nečeká, tak jsem se rozhodla přiložit ruku k dílu a přinést si soukromou oblázkovou pláž až domů...

Den 157. - Už se nemrač!

Teda, dneska mi dalo dítko pořádně zabrat. A nejen on. Že by zase mraky???

Den 156. - Slunce za mrakem

Dneska jsme si vyrazili na rodinný výlet... bylo to fajn... aspoň chvíli nebyly moje chmury tak aktuální. Navštívili jme malou ZOO v Chlebech a vesničku historických řemesel a bylinné zahrady Botanicus.

Den 155. - Podzim?

No, to snad ne... ale tenhle list, který jsem dneska našla přesně vystihuje moje rozpoložení... je mi to už protivné psát, jsem s tím protivná sama sobě.
Mám strach... neměla bych mít, ale mám...
A svět kolem mě je opuštěný a smutný...

Den 154. - Na babičku!!!

Dneska slaví 83. narozeniny... dovoluju si připít osobní třešňovicí ;)

Den 153. - Ve věži...

čeká princezna, až ji krásný princ osvobodí (a přitom může sledovat satelitní vysílání...:))
A tak nějak já čekám, až bude zase osvobozená moje chuť do focení... vím, co by pomohlo, ale nezavisí to na mě, bohužel...

Den 152. - Ještě hmyzák

Dneska je to trochu lepší, některé obavy se vytrácí, ale jiné nastupují... do focení se mi fakt vůbec nechce... a zrovna dneska mám takového manekýna...
Živej je, ale ani se nehne... trpělivě čeká, až vybalím foťák z batohu, zaostřím si a cvaknu... dokonce několikrát... asi tuší, že na honěnou bych si s ním stejně nehrála...
(no, ale o nic víc se mi nelíbí... furt je to jen housenka s barevnýma křídlama...)

Den 151. - Profesionálové

Cítím se mizerně... mám strach o svoje nenarozené dítě a tak trochu i o to už narozené (zase z jiných důvodů)... a vůbec nemám náladu fotit...
Ve městě si mladý pán vyžádal bonbónky "profesional" (ať žije reklama!!!) Jo, profesionálové, ti by si jistě věděli rady...

Den 150. - Hmyzáci

Nemám je ráda, fakt ne... Nelíbí se mi, tak mi ani nevadí, že mi vždycky uletí... no, ale přece jen je to taková fotografická výzva ;)



Ostatně, kytičky fotím na chalupě pořád...

Den 149. - Koupelová...

Nějak jsem si za celý den na foťák ani nevzpomněla... napravila jsem to až při večerní sprše... foťák to zvládl suchou nohou :)

Den 148. - Autobus...

s babičkou a neteřinkami mi dneska odvezl dítko na výlet... příliš jsem nevěřila tomu, že bude ochoten jet beze mě, ale už je to velký kluk a zvládl to na jedničku!
Když jsme si ho večer vyzvedli a přivezli domů, zatáhlo se a strhla se pořádná bouřka... no, pravda, chtěla jsem vyfotit blesk, ale nějak to nevyšlo, tak jsem aspoň vyfotila hrdinu dne, jak blesky pozoruje ;)

Den 147. - Co děti... mají si kde hrát?

Na dnešek jsme měli velké plány, ale tak nějak z nich sešlo. Nevadí... ráno jsem využila Šimonovu tulící náladu a zkusila si ji zvěčnit... no, vyšlo to trochu rozmazaně a vyjeveně, ale pro mě mají zvláštní význam ;)
Na procházce jsme si chvilku odpočinuli v poněkud zanedbaném parku u kostela, kde jsme pozorovali kolegu fotografa... podivného to tvora :D
Solidárně s ním jsme si tam také ulovili pár snímků... dětského koutku... :/

Den 146. - Ať vyšumí!

Včera jsem se od mudra k nevelké radosti dozvěděla, že přetrvávající bolesti pánevních kostí by mohlo způsobovat jejich odvápňování a s tím že se toho teda moc dělat nedá :(
No, uvidíme... zakoupila jsem aspoň nějaké ty vápníkové doplňky a budu věřit, že problém prostě vyšumí... :)))

Den 145. - Uteklo to jako voda

Tak si dneska nesu z poradny papíry k nástupu na mateřskou... nějak to uteklo, mám pocit, že to bylo včera, kdy jsem se radovala ze dvou čárek na testu.
Poradna = hlídá taťka = volný ruce na focení!!! Hezká iluze, ale počasí mi nepřeje. Ordinaci opouštím za silného větru, který bleskově přináší i černočernou tmu a nakonec jsem ráda, že stíhám doběhnout do auta, než se spustí liják :(
Ale aspon jednu dokumentační mám :)

Den 144. - Aprílové počasí

V červenci??? No, už jo... dneska pršelo už několikrát (a to vždycky v okamžiku, kdy se vypravíme ven) a mezitím pařilo slunce tak, že během chvilky není po dešti ani památky... nezbývá, než dokumentaci provést z okna.



To se z toho fakt picnu... :))

Den 143. - Dary (nejen) přírody

Dnes si z návštěvy od babičky odvážíme jednu pěknou cuketu. Můj vztah k této zelenině je víceméně kladný... vždycky mě fascinovala představa, jak ji vynáším do nejvyššího patra a odtamtud nechávám letět volným pádem na asfalt (to by byly fotky!!!!!)... nikdy jsem to neudělala, ale nikdy mi cuketa nebyla ani k jinému užitku :)
A neudělám to ani teď... vybavena radami, jak z ní připravit oblíbený pokrm mého muže, chystám se jí dát v našem vzájemném vztahu ještě šanci ;)

Den 142. - Taková normální sobota

Původně jsme plánovali rodinný výlet, ale nějak se na to necítím :/ A tak trávíme "obyčejný" společný den... Zmrzka nás během procházky příjemně ochladí, ale určitě by to šlo i víc ... co třeba tenhle hydrant... ?!!! :D

Den 141. - Sluneční květ

Přestože venku si na nedostatek sluníčka rozhodně nemůžeme stěžovat, nějak se mi ho nedostávalo uvnitř, ve mně (zatracený hormony!:)). A tak jsem dostala od Pepči tuhle kytičku, aby pro mě svítila kdykoliv budu potřebovat, třeba i o půlnoci. Funguje to. Ještě, že ty moje chlapy mám!

Den 140. - Srdeční záležitost

Když už jsem se včera pustila do toho obíhání doktorů, dneska jsem se rozhodla vyřídit ještě jednu zbývající záležitost do těhotenské průkazky - EKG. Všechno proběhlo hladce, v podstatě bez čekání.
Šimon byl celou dobu moc hodný a moc se zajímal o obrázek toho, jak mamince tluče srdíčko :)

Den 139. - Diamantový prach

Na dnešek nám počasí slibuje tropický den. S bláhovou představou že se nikomu v takovém počasí nechce vysedávat v čekárně u doktora, směruju naši dopolední procházku právě tam, abych si odbyla povinnou prohlídku v těhotenství.
Ouvej, jak jsem se spletla... čekárna je pěkně nabitá, pořadí ani vzduch se v ní nehýbe :/ Postávám opřená o zeď s dopředu vykuleným pupkem, za který se mi schovává Šimon, maximálně vyvedený z míry množstvím cizích, podivně vyhlížejících osob. V okamžiku, kdy se celou akci chystám vzdát, jedna z nich burcuje zbytek čekárny k solidaritě k "té těhotné paní s malým děckem (dyť by mohla třeba omdlít!!!)"
No, rudá jsem jak náčelník Apačů, nicméně vděčně přijímám a mizím v ordinaci. Je to jen taková formalitka, všechno O.K.
Odcházím povznesena pocitem, že to s lidma třeba přece jen není tak zlý... schválně, jak dlouho mi to vydrží?! :))
Možná mi tentokrát střepy, které jsme cestou potkali, opravdu přinesly štěstí ;)

Den 138. - Vrány chcípaj horkem v letu...

...psi se rvou o chládek. Poprala bych se s nima taky, ale mám nějaký špatný den, a tak se plahočím za mým neunavitelným dítkem, snažím se skrývat do stínu čehokoliv a proklínám bolesti rozestupujících se pánevních kostí :(
K večeru někteří z nás ztrácí hlavu (já), jiní třeba klíče...