Den 185. - Na ostří nože

Sláva! Našla jsem ji! Konečně jsem objevila skříň, která rozměrově přesně padne do naší ložnice. A co víc-líbí se mi ;) Znovu vše důkladně promýšlíme, plánujeme a proměřujeme, bude to tip-ťop.
Hlavně to znamená další výjezd do Prahy a to je v mém stavu už opravdu taneček na ostří nože (a že tenhle, který jsme obdrželi coby svatební dar, má ostří fakt tenoučké...)

Den 184. - Na poslední chvíli

...jsem dneska před půlnocí ulovila tuhle bídnou fotku. Celý den jsme strávili na návštěvě a měla jsem fakt dost. Když jsem si vzpomněla na projekt, žádný zajímavější objekt už jsem nevymyslela.

Den 183. - Kdo má židli, bydlí

A kdo má pohovku, může si i lehnout :)
Zajímavé, přestože nový kus nábytku zabírá podstatnou část obýváku, Šimon si ho vůbec nevšiml. Teprve po mém upozornění se vrhl do důkladného prozkoumávání a pak vlastně celý den nedělal nic jiného :) Mno, možná ten světlý potah nebyl ke dvěma dětem nejlepší volbou...

Den 182. - Hnízdění

Konečně! Konečně se můžu pustit do chystání mimivěciček. Vyprat oblečky, smontovat postýlku... pořád bylo něco důležitějšího. Ještě musím zaběhnout do poradny a na monitor, přece jen, termín už se blíží...
A zatímco já si doma spokojeně hnízdím, Pepča dojel vyzvednout námi vybraný nábytek... a v noci, když se mi podařilo mládě uspat a Pepu vzbudit, pustili jsme se do montáže. Šlo to výborně (přestože těhotný pupek není k téhle činnosti nejšikovnější doplněk), krátce po půlnoci jsme byli hotovi.
Tak to bude Šimona ráno čekat překvapení... jsem zvědavá, jak se mu bude líbit :)
Předtím se tu ovšem ještě zastavil kamarád dořešit kauzu "lustr". Byl to nerovný boj, lustr měl celou dobu poněkud navrch (elektrikáři mají těžký život... úplně chápu, proč se Karel Gott raději naučil zpívat:)), ale nakonec zvítězil. Lustr svítil, když ho pověsil, svítil i potom, co odešel a svítil dokonce celou dobu, co jsme montovali nábytek. A protože tohle píšu s jistým časovým odstupem, vím, že fungovat bude i ráno a spoustu dalších dní (the happy-end ;))

Den 181. - Lustrace

Ano, ano... nejsme žádný ořezávátka, opravit lustr zvládneme levou zadní! Ačkoliv u tohoto asi budem muset udělat výjimku a přiznat porážku... nesvítí... resp. teď už nesvítí, předtím zase svítil pořád a nešel zhasnout. Když už i absolutní kliďas Pepa začínal pěnit a hrozila fyzická likvidace svítidla, kapitulovali jsme a požádali kamaráda elektrikáře o pomoc. Ochotně se zhostil úkolu, vše rozebral, proměřil, projevil údiv nad tím, že to ještě nikoho nezabilo a po pár úpravách ho úspěšně zprovoznil. S díky jsme ho vyprovodili, vrátili se domů, zmáčkli vypínač... a NIC! Neuvěřitelné, nemožné...!
Škoda, že se mi tak líbí, jinak bych ho už snad vyhodila oknem (ten lustr)... takhle nás asi bude muset onen kamarád navštívit znovu... (to be continued...)

Den 180. - Dáme si do bytu...

spoustu nových věcí. Stěhovali jsme se do většího, a tak toho potřebujeme víc - hlavně šatní skříně, pohovku, jídelní stůl a židle a nějaké další drobnosti. Vybaveni plánkem podrobně proměřeného bytu vyrážíme směr Praha s pevným předsevzetím projít toho co nejvíc, udělat si jasnou představu a dobře vybrat.
Dítko jsme za tím účelem už odložili do péče prarodičů, škoda jen, že totéž nemůžu udělat taky s mým břichem :)
Začínáme dobře, během pár minut máme vybranou pohovku. Dál už je to horší, zdá se, že sehnat skříň potřebných rozměrů je nemožné, ani v ostatním se nám nevede. Jsme už utahaní a trochu otrávení, je pozdě. Na poslední chvíli vylepšujeme skore dokonale se hodícím botníkem, jedeme vyzvednout Šimona a domů.
Jsem vlastně spokojená... nikdo netvrdí, že musíme mít vše do zítra... vylepšovat a zařizovat můžeme (a i musíme) pěkně postupně.
Snad nám v tom bude přát štěstí ;)

Den 179. - Čert vyletěl z elektriky...

Jak brácha slíbil, tak se tu dnes "na chvilku" zastavil, aby nám poskytl svoje know-how při instalaci nové elektrické zásuvky. Podle jeho instrukcí jsme vše připravili, nakoupili materiál, samotná realizace by měla být už hračka, když jeden ví, jak na to. A zvláště, pokud nejsou rozvody poněkud netypické- jako právě u nás... no, po dvou hodinách usilovné lopoty bylo hotovo. Všichni si oddechli, Radek se rozloučil a vyrazil směrem domů. Rozsvítila jsem, ozvala se rána a byla zase tma. Honem jsme ho volali zpátky. Po důkladném zkoumání zkonstatoval, že problém s novou zásuvkou absolutně nesouvisí, že se nám jednoduše někde vyzkratoval lustr... no, aspoň že tak. Zase jsme ho teda propustili, takovou maličkost hravě opravíme sami...(to be continued...)
Později večer si pak moji rodiče vyzvedli Šimona... přes noc a zítra nám ho pohlídají. Snad se mu tam bude spinkat tak hezky, jako v jeho novém pokojíku.

Den 178. - Králík na divoko

Pauza! Cokoliv je v bytě potřeba udělat, počká... dneska se jede na rodinné setkání na chalupu. Je krásně, trochu odpočinku si jistě zasloužíme a navíc, v takhle kompletní sestavě jsme už dlouho pohromadě nebyli.
Dokonce se zúčastnil i jeden člen navíc... byť ušlechtilé krve s rodokmenem, řádil v trávě stejně jako kdejaký "vesnický balík" :)

Den 177. - Anděl na druhý pokus

Pokaždé, když si s sebou nevezmu foťák, natrefím na něco, co bych si ráda vyfotila. Někdy už se taková příležitost nezopakuje, jindy přijde poměrně záhy... jako tentokrát.
Doma je potřeba zavrtat poličky a podobné činnosti, u kterých není ideální, aby se motal Šimon pod nohy... tak vyrážíme na delší procházku, kterou nenápadně směřuju tak, abych napravila včerejší absenci foťáku.

Den 176. - Jen do nás!

Před pár dny jsem tu zmiňovala můj pozitivní vztah ke stavebním strojům... asi ho budu muset přehodnotit. Dívat se je jedna věc, poslouchat od šesti ráno hukot strojové sbíječky přímo pod oknem, je věc druhá. Kdybych aspoň nešla spát až ve tři...
Brašule s přítelkyní dorazil, pochválili nám byt a nechali se vytáhnout na menší výlet po kutnohorských zajímavostech. Radek nám pak přislíbil pomoc při instalaci nové elektrické zásuvky, aniž tušil, jaký si tím na sebe uplete bič...

Den 175. - Hotovo (skoro)!

Ráno jsem se vymotala z bince a chaosu a šla do poradny. To by doktor koukal, co jsem včera prováděla...:) Nic ale neví a tak je opět všechno v pořádku.
Později odnášíme všechny zbývající věci ze starého bytu a připravujeme ho na předání novému majiteli.
V novém bytě se pouštíme do Šimonova pokojíku. Snažíme se ho udělat hodně podobný, jako měl dosud, aby na něj změna prostředí nedopadla moc tvrdě. Jde to výborně a s výsledkem jsme všichni spokojeni. Šimon se dokonce těší, jak tam bude spinkat... No vida, a já myslela, že se nejméně na pár dní nastěhuje k nám do pelechu. No, pro jistotu mu ukazuju, kde budeme, kdyby se v noci probudil a bál se.
Když se kluci odešli uspávat, pomalu jsem se pustila do vybalování... na zítra se nám totiž nečekaně nahlásil na návštěvu brácha s přítelkyní, tak ať to tu působí alespoň lehce zabydleným dojmem. No, nakonec jsem s tím skončila, totálně vyflusaná, v půl třetí ráno. Ale bylo hotovo!
A vůbec první věc, kterou jsem dala během tohohle maratonu do kupy, byl můj pracovní kout... jo, jo... to se poznají priority ;)))

Den 174. - A do pytle!

Tak tady to je... v těhle pytlích je zabalené vše, co si z dosavadního života chceme přinést do toho budoucího. Do včera jsem ještě neměla sbaleno nic, ale pak jsem jela do porodnice na monitor srdíčka a vrátila se tak pozitivně nabitá energií, že to bylo za chvilku hotové.
Ráno jsme je přenosili a odpoledne přišlo několik kamarádů, s jejichž pomocí se přestěhoval nábytek a těžké věci.
Za odměnu jsme s nimi chvíli poseděli u pivka. Pak jsme si doma smontovali postel, všichni tři (resp. čtyři) si do ní zalezli a dali si záležet, aby se nám zdálo něco hezkého.

Den 173. - První a poslední

Byt jsme si převzali v neděli a dneska jsme si nastěhovali první věc - novou lednici. Byla to fakt bleskovka... 24hodin poté, co jsem telefonicky zjišťovala dostupnost, na mě zvonil dopravce, že mi ji veze. Pravda, nečekala jsem to, ještě jsme spali. Byl to statečný pán, neodradilo ho moje zmatené blekotání do telefonu... lehce znejistěl jen poté, co uviděl, jak se k němu valí nějaká těhule s děckem pod křídlem. Asi si představil, jak v téhle sestavě stěhujeme tu dvoumetrovou krabici :) Toho se naštěstí ujal méně těhotný Pepa, než zmizel do práce.
A tím teda tak nějak oficiálně začalo zabydlování našeho nového domova. A to i přesto, že po původních majitelích tu zůstala ještě poslední stopa... veliká rostlina v květináči, která se jim už zřejmě nikam nevešla...

Den 172. - Tudy cesta nevede

Teda obvykle jo. Ale protože právě touhle ulicí jsme potřebovali pendlovat běhěm stěhování, někdo jiný ji nutně potřeboval rozkopat. Budem si muset najít nějaké jiné cestičky...
Začínám mít skutečně pocit, že bych už měla aspoň trochu balit... akce "kulový blesk" proběhne ve středu... ještě, že toho moc nemáme...

Den 171. - Odlétáme...

Aneb... protože nemáme nic lepšího na práci, než se stresovat stěhováním, jedeme se radši trochu odreagovat na pouť do Zásmuk. Děti řádí a já se kutálím ze stínu do stínu, funím... a pořizuju dokumentaci ;)

Den 170. - Trocha osvěžení

v horkém létě neuškodí. A tak se zabýváme lednicemi... ta naše současná, maličká, se s námi stěhovat nebude. Tak bylo rozhodnuto. Dojeli jsme do slušně zásobeného elektra a strávili nekonečně dlouhou dobu prohlídkou toho, co nabízí trh.
Naštěstí jsme se poměrně rychle na jedné shodli, v obchodě pěkně poděkovali a doma zasedli k netu. Co naplat, konkurence nabízí vymakanější model za nižší cenu a s dopravou až domů...

Den 169. - Nervozita

...začíná nabírat na intenzitě... už je to všechno jistý, běhěm příštího týdne budeme přestěhovaní! Doufám, že vydržím vcelku a že to prostě nějak zvládneme. Měla bych asi začít balit, nebo tak něco... nějak nevím, z jakého konce to vzít...
Do ničeho velkého se už nepouštím, focení jde taky nějak mimo mě... když ale tak medituju nad prádlem namočeným v umyvadle, do kterého kape z kohoutku voda, nemůžu si odpustit aspoň jeden pokus ;)