Den 185. - Na ostří nože

Sláva! Našla jsem ji! Konečně jsem objevila skříň, která rozměrově přesně padne do naší ložnice. A co víc-líbí se mi ;) Znovu vše důkladně promýšlíme, plánujeme a proměřujeme, bude to tip-ťop.
Hlavně to znamená další výjezd do Prahy a to je v mém stavu už opravdu taneček na ostří nože (a že tenhle, který jsme obdrželi coby svatební dar, má ostří fakt tenoučké...)

Den 184. - Na poslední chvíli

...jsem dneska před půlnocí ulovila tuhle bídnou fotku. Celý den jsme strávili na návštěvě a měla jsem fakt dost. Když jsem si vzpomněla na projekt, žádný zajímavější objekt už jsem nevymyslela.

Den 182. - Hnízdění

Konečně! Konečně se můžu pustit do chystání mimivěciček. Vyprat oblečky, smontovat postýlku... pořád bylo něco důležitějšího. Ještě musím zaběhnout do poradny a na monitor, přece jen, termín už se blíží...
A zatímco já si doma spokojeně hnízdím, Pepča dojel vyzvednout námi vybraný nábytek... a v noci, když se mi podařilo mládě uspat a Pepu vzbudit, pustili jsme se do montáže. Šlo to výborně (přestože těhotný pupek není k téhle činnosti nejšikovnější doplněk), krátce po půlnoci jsme byli hotovi.
Tak to bude Šimona ráno čekat překvapení... jsem zvědavá, jak se mu bude líbit :)
Předtím se tu ovšem ještě zastavil kamarád dořešit kauzu "lustr". Byl to nerovný boj, lustr měl celou dobu poněkud navrch (elektrikáři mají těžký život... úplně chápu, proč se Karel Gott raději naučil zpívat:)), ale nakonec zvítězil. Lustr svítil, když ho pověsil, svítil i potom, co odešel a svítil dokonce celou dobu, co jsme montovali nábytek. A protože tohle píšu s jistým časovým odstupem, vím, že fungovat bude i ráno a spoustu dalších dní (the happy-end ;))

Den 180. - Dáme si do bytu...

spoustu nových věcí. Stěhovali jsme se do většího, a tak toho potřebujeme víc - hlavně šatní skříně, pohovku, jídelní stůl a židle a nějaké další drobnosti. Vybaveni plánkem podrobně proměřeného bytu vyrážíme směr Praha s pevným předsevzetím projít toho co nejvíc, udělat si jasnou představu a dobře vybrat.
Dítko jsme za tím účelem už odložili do péče prarodičů, škoda jen, že totéž nemůžu udělat taky s mým břichem :)
Začínáme dobře, během pár minut máme vybranou pohovku. Dál už je to horší, zdá se, že sehnat skříň potřebných rozměrů je nemožné, ani v ostatním se nám nevede. Jsme už utahaní a trochu otrávení, je pozdě. Na poslední chvíli vylepšujeme skore dokonale se hodícím botníkem, jedeme vyzvednout Šimona a domů.
Jsem vlastně spokojená... nikdo netvrdí, že musíme mít vše do zítra... vylepšovat a zařizovat můžeme (a i musíme) pěkně postupně.
Snad nám v tom bude přát štěstí ;)

Den 177. - Anděl na druhý pokus

Pokaždé, když si s sebou nevezmu foťák, natrefím na něco, co bych si ráda vyfotila. Někdy už se taková příležitost nezopakuje, jindy přijde poměrně záhy... jako tentokrát.
Doma je potřeba zavrtat poličky a podobné činnosti, u kterých není ideální, aby se motal Šimon pod nohy... tak vyrážíme na delší procházku, kterou nenápadně směřuju tak, abych napravila včerejší absenci foťáku.

Den 175. - Hotovo (skoro)!

Ráno jsem se vymotala z bince a chaosu a šla do poradny. To by doktor koukal, co jsem včera prováděla...:) Nic ale neví a tak je opět všechno v pořádku.
Později odnášíme všechny zbývající věci ze starého bytu a připravujeme ho na předání novému majiteli.
V novém bytě se pouštíme do Šimonova pokojíku. Snažíme se ho udělat hodně podobný, jako měl dosud, aby na něj změna prostředí nedopadla moc tvrdě. Jde to výborně a s výsledkem jsme všichni spokojeni. Šimon se dokonce těší, jak tam bude spinkat... No vida, a já myslela, že se nejméně na pár dní nastěhuje k nám do pelechu. No, pro jistotu mu ukazuju, kde budeme, kdyby se v noci probudil a bál se.
Když se kluci odešli uspávat, pomalu jsem se pustila do vybalování... na zítra se nám totiž nečekaně nahlásil na návštěvu brácha s přítelkyní, tak ať to tu působí alespoň lehce zabydleným dojmem. No, nakonec jsem s tím skončila, totálně vyflusaná, v půl třetí ráno. Ale bylo hotovo!
A vůbec první věc, kterou jsem dala během tohohle maratonu do kupy, byl můj pracovní kout... jo, jo... to se poznají priority ;)))

Den 174. - A do pytle!

Tak tady to je... v těhle pytlích je zabalené vše, co si z dosavadního života chceme přinést do toho budoucího. Do včera jsem ještě neměla sbaleno nic, ale pak jsem jela do porodnice na monitor srdíčka a vrátila se tak pozitivně nabitá energií, že to bylo za chvilku hotové.
Ráno jsme je přenosili a odpoledne přišlo několik kamarádů, s jejichž pomocí se přestěhoval nábytek a těžké věci.
Za odměnu jsme s nimi chvíli poseděli u pivka. Pak jsme si doma smontovali postel, všichni tři (resp. čtyři) si do ní zalezli a dali si záležet, aby se nám zdálo něco hezkého.

Den 170. - Trocha osvěžení

v horkém létě neuškodí. A tak se zabýváme lednicemi... ta naše současná, maličká, se s námi stěhovat nebude. Tak bylo rozhodnuto. Dojeli jsme do slušně zásobeného elektra a strávili nekonečně dlouhou dobu prohlídkou toho, co nabízí trh.
Naštěstí jsme se poměrně rychle na jedné shodli, v obchodě pěkně poděkovali a doma zasedli k netu. Co naplat, konkurence nabízí vymakanější model za nižší cenu a s dopravou až domů...

Den 169. - Nervozita

...začíná nabírat na intenzitě... už je to všechno jistý, běhěm příštího týdne budeme přestěhovaní! Doufám, že vydržím vcelku a že to prostě nějak zvládneme. Měla bych asi začít balit, nebo tak něco... nějak nevím, z jakého konce to vzít...
Do ničeho velkého se už nepouštím, focení jde taky nějak mimo mě... když ale tak medituju nad prádlem namočeným v umyvadle, do kterého kape z kohoutku voda, nemůžu si odpustit aspoň jeden pokus ;)

Den 166. - Bublinky...

Šimon prostě miluje... má moji plnou podporu, jako dítě jsem si s bublifukem vydržela hrát nekonečně dlouho (teda dokud nedošel :))
Tak jsme opět jeden během procházky koupili a náležitě se s ním vyřádili. Doma, když Šimon usnul, šla jsem si hrát ještě sama... ale skutečně není úplně jednoduché si bublinky vlastními silami vyrábět a zárověň fotit...

Den 165. - A další prognóza...?

Třeba je to pravda... světové výrobce sýra postihne krize a výrobci šunky bleskově zaujmou uvolněné pozice na trhu...
Nemám vcelku nic proti, ale přivádí mě to na zásadní otázku... budeme si tu šunku mít na co položit? Takže co chleba... bude? Chleba nééé! Hmmm, to nevypadá dobře... A co toaleťák, aspoň ten bude??? Ten taky nééé... dostává se mi zdrcující odpovědi :(
Ale zase... když nebude ani chleba, na co bysme ho potřebovali, že...?!! :)))

Den 159. - Malý šikula

Šimon dnes absolvoval preventivní prohlídku u zubaře... zvládl to skvělě, jsem na něj hrdá!
Zvládá obstojně i moje nálady a deštivé neletní počasí... prostě mě vyžene ven, jen ať se trochu zchladím ;)

Den 158. - Slunce, voda, vzduch :)

Hmmm... zajímavé, dnes se zdá, jako by se vše snažilo vrátit do starých kolejí.
Přiznávám, že mě trochu provokují fotky z dovolených, kterými nás zásobují kamarádi a známí.
Nás letos žádná dovolená (kromě té mojí mateřské) nečeká, tak jsem se rozhodla přiložit ruku k dílu a přinést si soukromou oblázkovou pláž až domů...

Den 155. - Podzim?

No, to snad ne... ale tenhle list, který jsem dneska našla přesně vystihuje moje rozpoložení... je mi to už protivné psát, jsem s tím protivná sama sobě.
Mám strach... neměla bych mít, ale mám...
A svět kolem mě je opuštěný a smutný...

Den 149. - Koupelová...

Nějak jsem si za celý den na foťák ani nevzpomněla... napravila jsem to až při večerní sprše... foťák to zvládl suchou nohou :)

Den 147. - Co děti... mají si kde hrát?

Na dnešek jsme měli velké plány, ale tak nějak z nich sešlo. Nevadí... ráno jsem využila Šimonovu tulící náladu a zkusila si ji zvěčnit... no, vyšlo to trochu rozmazaně a vyjeveně, ale pro mě mají zvláštní význam ;)
Na procházce jsme si chvilku odpočinuli v poněkud zanedbaném parku u kostela, kde jsme pozorovali kolegu fotografa... podivného to tvora :D
Solidárně s ním jsme si tam také ulovili pár snímků... dětského koutku... :/

Den 140. - Srdeční záležitost

Když už jsem se včera pustila do toho obíhání doktorů, dneska jsem se rozhodla vyřídit ještě jednu zbývající záležitost do těhotenské průkazky - EKG. Všechno proběhlo hladce, v podstatě bez čekání.
Šimon byl celou dobu moc hodný a moc se zajímal o obrázek toho, jak mamince tluče srdíčko :)

Den 139. - Diamantový prach

Na dnešek nám počasí slibuje tropický den. S bláhovou představou že se nikomu v takovém počasí nechce vysedávat v čekárně u doktora, směruju naši dopolední procházku právě tam, abych si odbyla povinnou prohlídku v těhotenství.
Ouvej, jak jsem se spletla... čekárna je pěkně nabitá, pořadí ani vzduch se v ní nehýbe :/ Postávám opřená o zeď s dopředu vykuleným pupkem, za který se mi schovává Šimon, maximálně vyvedený z míry množstvím cizích, podivně vyhlížejících osob. V okamžiku, kdy se celou akci chystám vzdát, jedna z nich burcuje zbytek čekárny k solidaritě k "té těhotné paní s malým děckem (dyť by mohla třeba omdlít!!!)"
No, rudá jsem jak náčelník Apačů, nicméně vděčně přijímám a mizím v ordinaci. Je to jen taková formalitka, všechno O.K.
Odcházím povznesena pocitem, že to s lidma třeba přece jen není tak zlý... schválně, jak dlouho mi to vydrží?! :))
Možná mi tentokrát střepy, které jsme cestou potkali, opravdu přinesly štěstí ;)

Den 138. - Vrány chcípaj horkem v letu...

...psi se rvou o chládek. Poprala bych se s nima taky, ale mám nějaký špatný den, a tak se plahočím za mým neunavitelným dítkem, snažím se skrývat do stínu čehokoliv a proklínám bolesti rozestupujících se pánevních kostí :(
K večeru někteří z nás ztrácí hlavu (já), jiní třeba klíče...

Den 136. - Za kulturou

Kolegové z práce nám jako svatební dar nadělili lístky na muzikál Krysař... náramně jsme se těšili, přece jen nemáme moc příležitostí vyrazit si někam jen tak ve dvou.



Dítě jsme "odložili" už včera večer na chalupě s dědou a babičkou. Místo toho, abysme si užívali svobody, pronásledují nás myšlenky, jak to asi zvládají... Ale všechno bylo úplně v pohodě, každý jsme si užili neobyčejnou neděli po svém.
Akorát foťák dnes zůstal doma (nechtělo se mi s ním tahat), což mě několikrát trochu mrzelo... třeba když jsem na zdi objevila tuto "myšlenku dne" :))
Ne, nebojte, nejela jsem si zpátky domů pro foťák, cvakla jsem to mobilem ;)