Původně jsem chtěla psát cosi o naskakování do rozjetého vlaku, ale pak mi došlo, že vlak už je tak daleko, že ho nedoběhnu... nevadí, jsem děvče praktické a nezřídka si vím rady. Pojedu dalším vlakem. Je to totiž rychlík a zatímco ten, co mi ujel, staví každý den v jedné stanici, tenhle jich projede denně několik... a tak by časem měl ten courák dohnat. Pak už by neměl být problém si zase znova nastoupit.
Vím, mohla jsem udělat mezeru a pokračovat, jako by se nic nestalo, ale ono se právě stalo... letošní rok je pro mě nabitý událostmi, které jsou jedinečné a mimořádné a zaslouží si, aby vzpomínky na ně měly i jakousi hmatatelnou podobu. Protože tak to chci. A právě proto se chystám zaplácnout vpomínkami i tu díru, kterou už na blogu mám... ale ta přijde na řadu, až budu sedět zase pěkně ve svém kupé...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
v obdivu se skloáním a smekám. a držím palce, ať ti to pendolínuje až do tvého kupé!
SUPEER!!! Máš odvahu, tož držím pěstě, ať to klapne!!
Tak přeji hladký start a rychlou jízdu, držím ti místo v kupé ;)
Okomentovat