Den 137. - Všude chleba o dvou kůrkách...

a proti kůrkám já v zásadě nic nenamítám. Některé můžou být i velmi inspirující ;))

Den 136. - Za kulturou

Kolegové z práce nám jako svatební dar nadělili lístky na muzikál Krysař... náramně jsme se těšili, přece jen nemáme moc příležitostí vyrazit si někam jen tak ve dvou.



Dítě jsme "odložili" už včera večer na chalupě s dědou a babičkou. Místo toho, abysme si užívali svobody, pronásledují nás myšlenky, jak to asi zvládají... Ale všechno bylo úplně v pohodě, každý jsme si užili neobyčejnou neděli po svém.
Akorát foťák dnes zůstal doma (nechtělo se mi s ním tahat), což mě několikrát trochu mrzelo... třeba když jsem na zdi objevila tuto "myšlenku dne" :))
Ne, nebojte, nejela jsem si zpátky domů pro foťák, cvakla jsem to mobilem ;)

Den 135. - Trocha (vysokého) napětí

Jedeme na chalupu... především pomoct rodičům s likvidací následků bouře. Ovšem když dorazíme na místo, zdá se, že už je hotovo...



Tak si užíváme příjemného dne, ale ve vzduchu stále visí trocha napětí, protože Šimon tu má zůstat na noc a zítřejší den. Je to už velký kluk, určitě to zvládne! ;)

Den 134. - Pan Slíza

No, dnes to pro změnu trochu bouřilo u nás doma, ale zrovna tak bez vážnejších následků...
A večer k nám nečekaně přibyl další člen rodiny... při nucené zastávce na benzínce dostal Šimon lepivé modré cosi, co okamžitě pojmenoval pan Slíza a v podstatě nepustil do usnutí z ruky... pro focení jsem si vyškemrala jen krátký okamžik :)))

Den 133. - Po bouři

Dneska jsme na každém kroku potkávali následky včerejších rozmarů počasí.



Dokonce i uprostřed sídliště bylo patrné, jaká to byla síla.
Ale v letním sluníčku už to nepůsobilo zdaleka tak děsivě.



A co víc... po vysušení a znovuzapojení se zdá, že počítač neutrpěl žádnou vážnější újmu ;)

Den 132. - Nečekané zvraty

Jak se zdá, největší radost z ventilátoru má Šimon :) ... i moje prvotní rozčarování ustupuje, pomalu se mi daří sladit chod techniky k mojí spokojenosti. A že je to dneska potřeba, vedro je až neskutečné.



K večeru proto opouštíme rozpálený byt s vidinou pohodové rodinné vycházky... během několika minut se zatahuje a začíná pršet... schováváme se do obchoďáku právě v okamžiku, kdy se naprosto setmí a strhne se zuřivá bouře s vichrem a lijákem.
Smršť netrvá nijak dlouho, zato stíhá napáchat pořádné škody. Když se konečně vracíme domů, začíná se už vyjasňovat.



Ale nepříjemným překvapením není ještě konec...protože jsme odešli z domu nepřipraveni na něco takového, zůstala otevřená okna... včetně ventilačky poblíž mého pracovního stolu s (běžícím) počítačem. Teď ho pokrývala souvislá vrstva vody, ale stále běžel.
Hned jsem vše povypínala a pustila se do úklidu a vysoušení. Než jsem s tím byla hotová, nebylo po dešti už ani památky a za okny se předváděl idylický západ slunce...

Den 131. - Ach, ty výmluvy...

Už když jsem se pouštěla do projektu, bylo mi jasné, že největší problém bude pro mě disciplína. Ani ne tak v každodenním focení, jako spíš ve včasném zpracování a zveřejnění. No, znám se v tomhle směru docela dobře, takže mě fakt nepřekvapuje, že u mě na blogu dochází k větším či menším skluzům... on se vždycky nějaký dobrý důvod, "proč to nešlo", najde. Tak třeba poslední dobou je mi prostě strašné horko a v době, kdy můžu (když mládě spí), rozhodně nevydržím sedět u PC. Chtělo by to trochu ochladit.
Takže dneka jsem si zakoupila malý ventilátor a mělo by být po problému... ale není... chladí na super pracovní teplotu, ale bohužel si nějak nerozumí s mojí výpočetní technikou... jakmile ho spustím, divoce mi rozvlní obraz na monitoru a zcela vyřadí z provozu modem =:o
No, to jsem si teda pomohla... takže dnes tu místo zpracovávání nakupených fotoúlovků pro změnu pobíhám s ventilátorem a hledám místo, odkud by na mě dostatečně fučel a přitom se s ničím nerušil :/
Při té příležitosti si uvědomuju, že nejrůznějších pohledů z okna jsem tu už vyfotila spousty, ale noční zatím žádný... takže dneska napravuji (jen by to skoro chtělo stativ :))

Den 130. - Sandálky a šlehačka

Dneska se mi konečně podařilo sehnat sandálky pro Šimona... tudíž předpokládám, že horké letní dny jsou u konce a můžeme se pokorně vrátit k uzavřeným botkám :))



Ale zatím to nevypadá... to si jen večerní obloha naložila porci šlehačky...

Den 129. - Ještě jednou stříbření

Rozhodla jsem se, že dneska si napravím včerejší fotografický neúspěch, a tak vyrážíme na rytířský turnaj s jasným cílem urvat co nejlepší místo a fotit! Ukazuje se, že zas takový problém to nebude... dnes se nekonají ani davy, ani dusno, zato naprosto smrtící přímočaré vedro. Vybaveni zásobou (původně) chladných tekutin, necháváme se vtáhnout do děje parádního představení. Fotím hodně, ale spokojená nejsem... nedaří a nedaří se mi fotograficky vyzrát na prudké přímé sluneční světlo...
No, úplně všechny snad na vyhození nebudou a třeba se to do příštího stříbření naučím ;)

Den 128. - Jako sůva z nudlí

Tento víkend se koná 17. ročník Kutnohorského stříbření. Do města přijede král s královnou, koná se středověký jarmark, kde všichni nabízejí jen to nejlepší zboží, jídlo, řemesla. Sjedou se taky kejklíři a hudebníci, aby bavili urozenou společnost i prostý havířský lid a rytíři, aby v turnaji předvedli své umění a změřili síly.
Tam rozhodně nemůžeme chybět... asi tak jako půlka okresu :(( A tak nám kromě nesnesitelného dusna dávají zabrat i davy lidí. Zajímavé, že snad všichni jsou nejmíň o hlavu vyšší než já, tudíž moje plány na lov neobvyklých fotek celkem brzo troskotají.
Asi největší radost mi tak udělali sokolníci, kteří si své svěřěnce umístili hezky do klidu a stínu... mimo jiné mi ochotně předvedli i nejčerstvější přírůstek chovu, mládě sovy pálené. Já osobně bych ho teda tipla spíš na lehce mimozemský původ, ale budu jim věřit. Jen by mě fakt zajímalo, jestli sovy pálené taky považují svoje miminka za nejkrásnějsí na světě ;))

Den 127. - Pro někoho možná obyčejný plevel...

...pro mě ta nejhezčí kytka na světě! No jo, přesně tak... kluci mi na svých podvečerních vycházkách občas natrhají nějakou kytičku a Šimon mi ji s ohromnou pýchou běží předat.
A já si ji s nemenší pýchou dám do vody a postavím na stůl. Je to takové krásné pohlazení po duši!

Den 126. - Večerní návštěva

Vedro mě ubíjí. Potřebuju koupit Šimonovi sandálky, ale dojít do města je prostě moc velká fuška :/ Placatíme se kolem baráku a foťák ani nevytahuju...
Večer rozhodně měním názor, protože tyhle panorámata si musím ještě užít, než se přestěhujeme a budeme koukat tak maximálně do oken dalším panelákům :(



Ovšem otevřené okno a rozsvícené světlo přilákalo z venku nečekanou návštěvu...

Den 125. - Princezna na kvádru :)

Protože Šimon využívá naši postel jako jednu z hracích ploch, občas se mi stává, že během spánku narazím na nějaké zapomenuté autíčko nebo jinou drobnost. Ovšem dnes zaznamenávám prozatím absolutní rekord v počtu předmětů, které dokázaly uniknout mojí pozornosti a které jsem následně během noci vylovila :)

Den 124. - Mezi prostorem a časem

Abych náhodou neměla těch doktorů málo, dnes jdu do těhotenské poradny, na odběry krve a na UTZ... všechno je v pořádku a poměrně rychle odbyté... navíc se začíná dělat opravdu hezky,
tak si dáváme malou fotoprocházku směr zmrzlina. Po několika prvních snímcích je idyla přerušena poplašnými zprávami ze školky, kam by měl od září nastoupit Šimon... nástup ohrožen! Běžíme to rychle řešit a zdá se, že jsme úspěšní.
A obrázky jsme taky nějaké ulovili :)

Něco z času...



... a něco z prostoru

Den 123. - Zubařské vyhlídky

Dobře mi tak... dnes jsem se konečně dočkala zubařské prohlídky, které předcházelo mnoho škemrání, odmítnutí a dlouhé čekání (během kterého jsem se stihla vdát a skoro i porodit:))
Teď mám bobky :) No, zvládli jsme to, chrup se ukázal být v mnohem méně dezolátním stavu, než jsem se obávala, a Šimon vydržel být celou dobu opravdu vzorný.
Pršelo, ale když se přede mnou objevil tenhle pohled, neváhala jsem a vysunula objektiv z okýnka auta (teda, nejdřív jsem samo zastavila ;))



Pořídili jsme ještě nějaké nákupy a mezitím déšť ustal. A to uměl takové krásné loužičky... :)

Den 122. - Z babiččiny zahrádky

Jahody mám ráda skoro stejně tak moc jako třešně. Tohle je jedna z těch, které pro nás vypěstovala (a stihla uchránit před neteřinkami a další havětí) babička. Dnešní den patřil návštěvě a večer jahodovým hodům ;)

Den 121. - Duch železničního koridoru

Po krátkém váhání jsem vyrazila na sraz se základkou po strašně moc (15ti) letech. Cestou jsem se stavila v bytě rodičů, abych tu pořídila snímek do soutěže. Sraz se celkem vydařil, přestože považuju za lehce nespravedlivé pořádat takovou akci zrovna v době, kdy si nemůžu dát ani pivko :) Foťák jsem měla jako vždy s sebou, ale bylo tam hned několik urputných cvakačů, což mi bylo dostatečně protivné, abych ho vůbec nevyndala z batohu.
Teprve, když jsem se chystala na cestu domů, uvědomila jsem si, že nemám (kromě soutěžního) za dnešek žádné foto. Procházela jsem zrovna kolem železniční tratě, která se mi vždy líbila. Teď z ní ale vybudovali koridor a veškeré kouzlo vyprchalo. Přesto jsem se zahleděla mezi dráty a všimla si mezi nimi drobných elektrických výbojů.
Po chvilce čekání jsem ulovila alespoň tohle:

Den 120. - Pátek třináctého

Že máme dnes v kalendáři tohle datum, jsem si vlastně ani nevšimla... asi zkrátka nebyl zas tak smolný ;)
Jen počasí se trochu pokazilo, takže když jsem si vyrazila vyfotit tuhle porostlou lampu, kolem které už jsem šla několikrát... a jak na potvoru vždycky bez foťáku, musela jsem vzdorovat dešti a vichru, který mi pořád objekt zájmu odfukoval :)

Den 119. - Kolik třešní, tolik višní

Škoda, že mi tohle rčení není tak úplně jasné... miluju totiž třešně a snažím si je za tu krátkou chvíli, co jsou k mání, důkladně užít... takže bych ráda věděla, nebude-li to pro mě mít nějaké nepříznivé následky. No, předpokládám, že když na ně nebudu pít, bude všechno O.K. ;)
Tak tohle jsou moje první letošní...

Den 118. - Pojď se taky schovat!!!

... ale ten foťák si s sebou nebeeeer! Nebo tě nebudu hledat!!! :))

Den 117. - Samé karamboly

... provázely Šimona dnešním dnem... někdy se prostě nedaří... modřiny a odřená kolena nesl poměrně statečně... jako by věděl, že ta pravá "lahůdka" teprve přijde.
V jednom obchodě najednou spustil strašný povyk... chvíli mi trvalo zjistit, co se stalo, ale pak jsem se mu vůbec nedivila... šlápl totiž na tenhle dvoucentimetrový hřeb a do poloviny si ho zarazil do chodidla.
No, uronil trochu krve a nějaké slzy, ale jinak to dopadlo naštěstí dobře (můj šok se nepočítá ;))

Den 116. - Jako tele na vrata...

...jsem koukala po ránu, když mi zavolala zubařka, že mě musí přeobjednat z dnešní prevence, neb jí nefunguje křeslo... no, naštěstí jen o týden, to jí tam snad ještě neporodím :))
Večer jsme odvezli mého fordíka k automechanikovi, musí na STK (aspoň někdo se dnes dočkal lékařské péče :)) a (pěší) cestou zpět koukám... na vrata!!! ;)

Den 115. - Pradědečkův traktor

V muzeu zemědělské techniky u Čáslavi dnes všechny provozu a pohybu schopné exponáty vypustili ven... přijeli i další hosté a uspořádali přehlídku... všechny krásné historické stroje se předvedly v plné síle. No, tam jsme rozhodně nemohli chybět, Šimon je do techniky, zvláště té pojízdné, úplný blázen :)



Náročný, ale skvělý víkend se s námi loučil takhle:

Den 114. - Pohádkový les

V zámeckém parku v nedalekých Žlebech se usídlily podivné bytosti... jsou ale přátelské a chtějí si hrát... a ještě rozdávají sladkosti!




Pohádkovou atmosféru trochu narušuje nestálé počasí a nešťastná nálada mladého pána... ale celkově si určitě budeme pamatovat fajn den na krásném místě ;)

Den 113. - Ještě chvilku...

Návštěva je u konce, trochu se nám to zkomplikovalo :(
Ale malého šlofíčka si snad ještě můžeme dopřát...

Den 112. - Kdo si hraje...

no přece JÁ... zatímco dítě spinká, proháním v lavoru na podlaze Šimonovo nové plavidlo - dárek od babičky a plazím se okolo s foťákem v ruce
...a fakt u toho vůbec nezlobím ;)

Den 111. - Krmte ptáčky

Počasí se rapidně zhoršilo... došlo i na nějakou tu padající vodu...
Úřady jsem přesto vyřídila a Šimon s dědou zatím zahájili trénink na důchod :)

Den 110. - Jmelí???

A už zase cestujeme k mým rodičům... musím si vyzvednout novou občanku. Využívám chvíle klidu, kdy Šimon zaměstnává někoho jiného... ale co to vidím??? No fakt, na lustru visí jmelí... ještě od vánoc!
Vlastně proč ne? V prosinci se jednoduše vymění za čerstvé ;)

Den 109. - Když na komín, tak na komín!

Oproti rušnému včerejšku, dnes se nic zvláštního nedělo... vyrazili jsme se Šimonem obhlédnout nabídku sandálků, ale nějak jsme nepochodili, přestože nohy jsme si uchodili
docela slušně :)
Cestou domů jsem si alespoň vyfotila komín loreckého pivovaru... z druhé strany, než ho běžně vídám.

Den 108. - Cesta z města

Koukám, že mi poslední dobou přestává stačit jedna projektová fotografie denně :/ Slibuju, že se k tomuto ideálnímu počtu zase pokusím vrátit, ale dnes rozhodne ne...
Ve snaze uniknout žáru městského bytu, vyrazili jsme na chalupu a prožili krásný a vzrušující den, jak (doufám) ukazuje tahle minifotoreportáž:

12:39


13:40


13:59


17:11


17:34


17:41