Den 183. - Kdo má židli, bydlí

A kdo má pohovku, může si i lehnout :)
Zajímavé, přestože nový kus nábytku zabírá podstatnou část obýváku, Šimon si ho vůbec nevšiml. Teprve po mém upozornění se vrhl do důkladného prozkoumávání a pak vlastně celý den nedělal nic jiného :) Mno, možná ten světlý potah nebyl ke dvěma dětem nejlepší volbou...

Den 179. - Čert vyletěl z elektriky...

Jak brácha slíbil, tak se tu dnes "na chvilku" zastavil, aby nám poskytl svoje know-how při instalaci nové elektrické zásuvky. Podle jeho instrukcí jsme vše připravili, nakoupili materiál, samotná realizace by měla být už hračka, když jeden ví, jak na to. A zvláště, pokud nejsou rozvody poněkud netypické- jako právě u nás... no, po dvou hodinách usilovné lopoty bylo hotovo. Všichni si oddechli, Radek se rozloučil a vyrazil směrem domů. Rozsvítila jsem, ozvala se rána a byla zase tma. Honem jsme ho volali zpátky. Po důkladném zkoumání zkonstatoval, že problém s novou zásuvkou absolutně nesouvisí, že se nám jednoduše někde vyzkratoval lustr... no, aspoň že tak. Zase jsme ho teda propustili, takovou maličkost hravě opravíme sami...(to be continued...)
Později večer si pak moji rodiče vyzvedli Šimona... přes noc a zítra nám ho pohlídají. Snad se mu tam bude spinkat tak hezky, jako v jeho novém pokojíku.

Den 171. - Odlétáme...

Aneb... protože nemáme nic lepšího na práci, než se stresovat stěhováním, jedeme se radši trochu odreagovat na pouť do Zásmuk. Děti řádí a já se kutálím ze stínu do stínu, funím... a pořizuju dokumentaci ;)

Den 164. - Šunka bude a sýr... nebude!

Tak tohle je nejoblíbenější Šimonova hláška posledních dnů. Nemám tušení, jak na to přišel a vlastně ani co tím má přesně na mysli... neprohlašuje to totiž, jak by se dalo čekat, v souvislosti s jídlem, ale obvykle poté, co mi dá dobrou noc. Toto troufalé tvrzení doprovází tajemnou barvou hlasu a divokou gestikulací.
Třeba jednou přijdem na pravý význam těchto slov, ale prozatím nás alespoň spolehlivě odrovnají smíchy :)))

Den 148. - Autobus...

s babičkou a neteřinkami mi dneska odvezl dítko na výlet... příliš jsem nevěřila tomu, že bude ochoten jet beze mě, ale už je to velký kluk a zvládl to na jedničku!
Když jsme si ho večer vyzvedli a přivezli domů, zatáhlo se a strhla se pořádná bouřka... no, pravda, chtěla jsem vyfotit blesk, ale nějak to nevyšlo, tak jsem aspoň vyfotila hrdinu dne, jak blesky pozoruje ;)

Den 147. - Co děti... mají si kde hrát?

Na dnešek jsme měli velké plány, ale tak nějak z nich sešlo. Nevadí... ráno jsem využila Šimonovu tulící náladu a zkusila si ji zvěčnit... no, vyšlo to trochu rozmazaně a vyjeveně, ale pro mě mají zvláštní význam ;)
Na procházce jsme si chvilku odpočinuli v poněkud zanedbaném parku u kostela, kde jsme pozorovali kolegu fotografa... podivného to tvora :D
Solidárně s ním jsme si tam také ulovili pár snímků... dětského koutku... :/

Den 144. - Aprílové počasí

V červenci??? No, už jo... dneska pršelo už několikrát (a to vždycky v okamžiku, kdy se vypravíme ven) a mezitím pařilo slunce tak, že během chvilky není po dešti ani památky... nezbývá, než dokumentaci provést z okna.



To se z toho fakt picnu... :))

Den 132. - Nečekané zvraty

Jak se zdá, největší radost z ventilátoru má Šimon :) ... i moje prvotní rozčarování ustupuje, pomalu se mi daří sladit chod techniky k mojí spokojenosti. A že je to dneska potřeba, vedro je až neskutečné.



K večeru proto opouštíme rozpálený byt s vidinou pohodové rodinné vycházky... během několika minut se zatahuje a začíná pršet... schováváme se do obchoďáku právě v okamžiku, kdy se naprosto setmí a strhne se zuřivá bouře s vichrem a lijákem.
Smršť netrvá nijak dlouho, zato stíhá napáchat pořádné škody. Když se konečně vracíme domů, začíná se už vyjasňovat.



Ale nepříjemným překvapením není ještě konec...protože jsme odešli z domu nepřipraveni na něco takového, zůstala otevřená okna... včetně ventilačky poblíž mého pracovního stolu s (běžícím) počítačem. Teď ho pokrývala souvislá vrstva vody, ale stále běžel.
Hned jsem vše povypínala a pustila se do úklidu a vysoušení. Než jsem s tím byla hotová, nebylo po dešti už ani památky a za okny se předváděl idylický západ slunce...

Den 123. - Zubařské vyhlídky

Dobře mi tak... dnes jsem se konečně dočkala zubařské prohlídky, které předcházelo mnoho škemrání, odmítnutí a dlouhé čekání (během kterého jsem se stihla vdát a skoro i porodit:))
Teď mám bobky :) No, zvládli jsme to, chrup se ukázal být v mnohem méně dezolátním stavu, než jsem se obávala, a Šimon vydržel být celou dobu opravdu vzorný.
Pršelo, ale když se přede mnou objevil tenhle pohled, neváhala jsem a vysunula objektiv z okýnka auta (teda, nejdřív jsem samo zastavila ;))



Pořídili jsme ještě nějaké nákupy a mezitím déšť ustal. A to uměl takové krásné loužičky... :)

Den 118. - Pojď se taky schovat!!!

... ale ten foťák si s sebou nebeeeer! Nebo tě nebudu hledat!!! :))

Den 114. - Pohádkový les

V zámeckém parku v nedalekých Žlebech se usídlily podivné bytosti... jsou ale přátelské a chtějí si hrát... a ještě rozdávají sladkosti!




Pohádkovou atmosféru trochu narušuje nestálé počasí a nešťastná nálada mladého pána... ale celkově si určitě budeme pamatovat fajn den na krásném místě ;)

Den 113. - Ještě chvilku...

Návštěva je u konce, trochu se nám to zkomplikovalo :(
Ale malého šlofíčka si snad ještě můžeme dopřát...

Den 107. - Dětský den

Prvního června je sice až zítra, ale v Janovicích se soutěží už dnes! "Kdo přijde a pohne se, ten si cenu odnese" hlásá transparent, olympijský oheň je zažehnut...
No, ale to vedro... ja se rozhodně hýbat nehodlám... už z mačkání spouště jsem celá znavená... dětem to ale vůbec nevadí... Šimon s neteří Katkou (druhá se nezúčastnila, protože ji složila angína) zdatně absolvovali všechny disciplíny!



Ale kdo by fotil děti, když se může povalovat po zemi mezi šiškama...



...případně čučet na nebe :)))

Den 105. - Po dlouhé cestě...

... to chce odpočinek... co na tom, že to bylo jen do cukrárny přes ulici :))



Ještě lepší by bylo lehnout si do trávy... jeeenže ono tam roste obilíčko, a to kouše :))

Den 100. - Pán s červenou bugatkou...

Snad dnešní superkulaté číslo, krásné počasí, den strávený v rodinné pohodě, nebo nejspíš všechno dohromady mě konečně nakoplo k nějaké viditelné aktivitě v projektu.
Šimonův zdravotní stav se taky srovnal víceméně do normálu, tak jsme vyrazili do nedaleké Čáslavi na jarmark... doufala jsem sice v nějaké tradičnější pojetí, ale mimo městskou slavnost byly k vidění především kolotoče a pouťové stánky všeho druhu... tím byl náš program jasný... mladý pán se (pod taťkovým dozorem) usadil do autíčka...



... a já pověsila foťák na krk a vydala se lovit místí krásy ;)



Akci jsme zakončili výborným obědem v pizzerii... troufám si tvrdit, že dnešní jubilejní den se dočkal důstojné oslavy :)

Den 67. - B/W

Dneska jsem prvně viděla naši pošťačku... no, to není samo o sobě zas taková událost, stalo se tak čirou náhodou (nikdy na nás nezvoní, ani když jsme doma), která mi ušetřila jeden pochod na poštu... Ale balíček, který mi přinesla, už 14 dní beznadějně ztracen bloudil snad po celé republice a já pomalu propadala beznaději. Byly v něm totiž svatební botky pro Šimona :)



Tak teď už jsme snad doopravdy kompletní... dalo nám to ale zabrat, a tak není divu, že i ti nejodolnějsí jedinci odpadávají uprostřed sledování svého oblíbeného programu :))

Den 62. - Kohoutí horečka

A skutečně... ráno není po horečce ani památky, mladej vesele řádí... prohání houpací kohouty, ty, které houpaly už mě a bráchu :)
Oddychla jsem si, ale ne nadlouho... odpoledne zničehonic opět nastupuje horečka... dítě odpadává v šest do postele...

Den 57. - Rodinná euforie :)

Na dnešek jsem se těšila a bála zároveň... jedem na ultrazvuk ve 20tt... kdyby nic jiného, o dnešní fotce do projektu mám jasno, prostě si přefotím utz snímek, nic úžasnějšího stejně vyfotit nemůžu...
Jeeenže jeden míní, děti mění... k mojí veliké radosti je vše v pořádku, ale mládě je tak čilé a neustále se mrská, boxuje a otáčí, že nakonec odcházíme bez snímku :/ Nevadí, co jsme viděli "v přímém přenosu", nám nikdo nevezme!
Ještě je potřeba dozařídit nějaké drobnosti... jdeme dohodnout menu na hostinu, objednat dort... a když už jsme tak blízko hračkářství, kupuju Šimonovi novou motorku. Předchozí, zděděná, už dosloužila. Konečně se i jeho zmocňuje euforická nálada, která mě a Pepu drží od rána :)

Den 53. - Velcí (malí) kluci

Po několika dnech stagnace a plácání se v ničem zaznamenáváme velmi úspěšně nabitý den... Nejdříve jsme zvládli se Šimonem zápis do školky... no jo, můj malý chlapeček už nějak vyrostl...
Pak jsme klusali do reklamky a zadali do tisku svatební oznámení a nakonec se ještě oba kluci nechali předsvatebně přistřihnout.
Protože neopakovatelné první stříhání jsem prošvihla bez foťáku, zkusila jsem to trochu napravit u toho druhého... i druhé stříhání je přece jen jednou :)))

Den 49. - Slepičí polévka pro duši

Po nevydařeném včerejšku se cítím stále mizerně... dobrá polévka pomůže, to je známá pravda... slepičí nerada, ale Šimon mi klidně uvaří i gulášovku...