Konečně! Konečně se můžu pustit do chystání mimivěciček. Vyprat oblečky, smontovat postýlku... pořád bylo něco důležitějšího. Ještě musím zaběhnout do poradny a na monitor, přece jen, termín už se blíží...
A zatímco já si doma spokojeně hnízdím, Pepča dojel vyzvednout námi vybraný nábytek... a v noci, když se mi podařilo mládě uspat a Pepu vzbudit, pustili jsme se do montáže. Šlo to výborně (přestože těhotný pupek není k téhle činnosti nejšikovnější doplněk), krátce po půlnoci jsme byli hotovi.
Tak to bude Šimona ráno čekat překvapení... jsem zvědavá, jak se mu bude líbit :)
Předtím se tu ovšem ještě zastavil kamarád dořešit kauzu "lustr". Byl to nerovný boj, lustr měl celou dobu poněkud navrch (elektrikáři mají těžký život... úplně chápu, proč se Karel Gott raději naučil zpívat:)), ale nakonec zvítězil. Lustr svítil, když ho pověsil, svítil i potom, co odešel a svítil dokonce celou dobu, co jsme montovali nábytek. A protože tohle píšu s jistým časovým odstupem, vím, že fungovat bude i ráno a spoustu dalších dní (the happy-end ;))