Den 144. - Aprílové počasí

V červenci??? No, už jo... dneska pršelo už několikrát (a to vždycky v okamžiku, kdy se vypravíme ven) a mezitím pařilo slunce tak, že během chvilky není po dešti ani památky... nezbývá, než dokumentaci provést z okna.



To se z toho fakt picnu... :))

Den 143. - Dary (nejen) přírody

Dnes si z návštěvy od babičky odvážíme jednu pěknou cuketu. Můj vztah k této zelenině je víceméně kladný... vždycky mě fascinovala představa, jak ji vynáším do nejvyššího patra a odtamtud nechávám letět volným pádem na asfalt (to by byly fotky!!!!!)... nikdy jsem to neudělala, ale nikdy mi cuketa nebyla ani k jinému užitku :)
A neudělám to ani teď... vybavena radami, jak z ní připravit oblíbený pokrm mého muže, chystám se jí dát v našem vzájemném vztahu ještě šanci ;)

Den 142. - Taková normální sobota

Původně jsme plánovali rodinný výlet, ale nějak se na to necítím :/ A tak trávíme "obyčejný" společný den... Zmrzka nás během procházky příjemně ochladí, ale určitě by to šlo i víc ... co třeba tenhle hydrant... ?!!! :D

Den 141. - Sluneční květ

Přestože venku si na nedostatek sluníčka rozhodně nemůžeme stěžovat, nějak se mi ho nedostávalo uvnitř, ve mně (zatracený hormony!:)). A tak jsem dostala od Pepči tuhle kytičku, aby pro mě svítila kdykoliv budu potřebovat, třeba i o půlnoci. Funguje to. Ještě, že ty moje chlapy mám!

Den 140. - Srdeční záležitost

Když už jsem se včera pustila do toho obíhání doktorů, dneska jsem se rozhodla vyřídit ještě jednu zbývající záležitost do těhotenské průkazky - EKG. Všechno proběhlo hladce, v podstatě bez čekání.
Šimon byl celou dobu moc hodný a moc se zajímal o obrázek toho, jak mamince tluče srdíčko :)

Den 139. - Diamantový prach

Na dnešek nám počasí slibuje tropický den. S bláhovou představou že se nikomu v takovém počasí nechce vysedávat v čekárně u doktora, směruju naši dopolední procházku právě tam, abych si odbyla povinnou prohlídku v těhotenství.
Ouvej, jak jsem se spletla... čekárna je pěkně nabitá, pořadí ani vzduch se v ní nehýbe :/ Postávám opřená o zeď s dopředu vykuleným pupkem, za který se mi schovává Šimon, maximálně vyvedený z míry množstvím cizích, podivně vyhlížejících osob. V okamžiku, kdy se celou akci chystám vzdát, jedna z nich burcuje zbytek čekárny k solidaritě k "té těhotné paní s malým děckem (dyť by mohla třeba omdlít!!!)"
No, rudá jsem jak náčelník Apačů, nicméně vděčně přijímám a mizím v ordinaci. Je to jen taková formalitka, všechno O.K.
Odcházím povznesena pocitem, že to s lidma třeba přece jen není tak zlý... schválně, jak dlouho mi to vydrží?! :))
Možná mi tentokrát střepy, které jsme cestou potkali, opravdu přinesly štěstí ;)

Den 138. - Vrány chcípaj horkem v letu...

...psi se rvou o chládek. Poprala bych se s nima taky, ale mám nějaký špatný den, a tak se plahočím za mým neunavitelným dítkem, snažím se skrývat do stínu čehokoliv a proklínám bolesti rozestupujících se pánevních kostí :(
K večeru někteří z nás ztrácí hlavu (já), jiní třeba klíče...