Den 185. - Na ostří nože

Sláva! Našla jsem ji! Konečně jsem objevila skříň, která rozměrově přesně padne do naší ložnice. A co víc-líbí se mi ;) Znovu vše důkladně promýšlíme, plánujeme a proměřujeme, bude to tip-ťop.
Hlavně to znamená další výjezd do Prahy a to je v mém stavu už opravdu taneček na ostří nože (a že tenhle, který jsme obdrželi coby svatební dar, má ostří fakt tenoučké...)

Den 184. - Na poslední chvíli

...jsem dneska před půlnocí ulovila tuhle bídnou fotku. Celý den jsme strávili na návštěvě a měla jsem fakt dost. Když jsem si vzpomněla na projekt, žádný zajímavější objekt už jsem nevymyslela.

Den 183. - Kdo má židli, bydlí

A kdo má pohovku, může si i lehnout :)
Zajímavé, přestože nový kus nábytku zabírá podstatnou část obýváku, Šimon si ho vůbec nevšiml. Teprve po mém upozornění se vrhl do důkladného prozkoumávání a pak vlastně celý den nedělal nic jiného :) Mno, možná ten světlý potah nebyl ke dvěma dětem nejlepší volbou...

Den 182. - Hnízdění

Konečně! Konečně se můžu pustit do chystání mimivěciček. Vyprat oblečky, smontovat postýlku... pořád bylo něco důležitějšího. Ještě musím zaběhnout do poradny a na monitor, přece jen, termín už se blíží...
A zatímco já si doma spokojeně hnízdím, Pepča dojel vyzvednout námi vybraný nábytek... a v noci, když se mi podařilo mládě uspat a Pepu vzbudit, pustili jsme se do montáže. Šlo to výborně (přestože těhotný pupek není k téhle činnosti nejšikovnější doplněk), krátce po půlnoci jsme byli hotovi.
Tak to bude Šimona ráno čekat překvapení... jsem zvědavá, jak se mu bude líbit :)
Předtím se tu ovšem ještě zastavil kamarád dořešit kauzu "lustr". Byl to nerovný boj, lustr měl celou dobu poněkud navrch (elektrikáři mají těžký život... úplně chápu, proč se Karel Gott raději naučil zpívat:)), ale nakonec zvítězil. Lustr svítil, když ho pověsil, svítil i potom, co odešel a svítil dokonce celou dobu, co jsme montovali nábytek. A protože tohle píšu s jistým časovým odstupem, vím, že fungovat bude i ráno a spoustu dalších dní (the happy-end ;))

Den 181. - Lustrace

Ano, ano... nejsme žádný ořezávátka, opravit lustr zvládneme levou zadní! Ačkoliv u tohoto asi budem muset udělat výjimku a přiznat porážku... nesvítí... resp. teď už nesvítí, předtím zase svítil pořád a nešel zhasnout. Když už i absolutní kliďas Pepa začínal pěnit a hrozila fyzická likvidace svítidla, kapitulovali jsme a požádali kamaráda elektrikáře o pomoc. Ochotně se zhostil úkolu, vše rozebral, proměřil, projevil údiv nad tím, že to ještě nikoho nezabilo a po pár úpravách ho úspěšně zprovoznil. S díky jsme ho vyprovodili, vrátili se domů, zmáčkli vypínač... a NIC! Neuvěřitelné, nemožné...!
Škoda, že se mi tak líbí, jinak bych ho už snad vyhodila oknem (ten lustr)... takhle nás asi bude muset onen kamarád navštívit znovu... (to be continued...)

Den 180. - Dáme si do bytu...

spoustu nových věcí. Stěhovali jsme se do většího, a tak toho potřebujeme víc - hlavně šatní skříně, pohovku, jídelní stůl a židle a nějaké další drobnosti. Vybaveni plánkem podrobně proměřeného bytu vyrážíme směr Praha s pevným předsevzetím projít toho co nejvíc, udělat si jasnou představu a dobře vybrat.
Dítko jsme za tím účelem už odložili do péče prarodičů, škoda jen, že totéž nemůžu udělat taky s mým břichem :)
Začínáme dobře, během pár minut máme vybranou pohovku. Dál už je to horší, zdá se, že sehnat skříň potřebných rozměrů je nemožné, ani v ostatním se nám nevede. Jsme už utahaní a trochu otrávení, je pozdě. Na poslední chvíli vylepšujeme skore dokonale se hodícím botníkem, jedeme vyzvednout Šimona a domů.
Jsem vlastně spokojená... nikdo netvrdí, že musíme mít vše do zítra... vylepšovat a zařizovat můžeme (a i musíme) pěkně postupně.
Snad nám v tom bude přát štěstí ;)

Den 179. - Čert vyletěl z elektriky...

Jak brácha slíbil, tak se tu dnes "na chvilku" zastavil, aby nám poskytl svoje know-how při instalaci nové elektrické zásuvky. Podle jeho instrukcí jsme vše připravili, nakoupili materiál, samotná realizace by měla být už hračka, když jeden ví, jak na to. A zvláště, pokud nejsou rozvody poněkud netypické- jako právě u nás... no, po dvou hodinách usilovné lopoty bylo hotovo. Všichni si oddechli, Radek se rozloučil a vyrazil směrem domů. Rozsvítila jsem, ozvala se rána a byla zase tma. Honem jsme ho volali zpátky. Po důkladném zkoumání zkonstatoval, že problém s novou zásuvkou absolutně nesouvisí, že se nám jednoduše někde vyzkratoval lustr... no, aspoň že tak. Zase jsme ho teda propustili, takovou maličkost hravě opravíme sami...(to be continued...)
Později večer si pak moji rodiče vyzvedli Šimona... přes noc a zítra nám ho pohlídají. Snad se mu tam bude spinkat tak hezky, jako v jeho novém pokojíku.