Den 168. - Až budu velký...

...budu bagristou! To jsme s bráchou prohlašovali vždy, když jsme někde zahlídli bagr... A i když z toho nakonec sešlo, dál tyhle stroje přitahují moji pozornost. A tenhle ještě navíc stojí před domem, do kterého se budem v následujících dnech stěhovat.
Všimla jsem si ho při podvečerní procházce, ale neměla jsem s sebou foťák... než jsem pro něj doběhla domů, už se docela setmělo, ale prostě jsem ho musela mít!

Den 167. - Koňská opera

Nedávno mi kluci oznámili, že si Šimon na podvečerní procházce dohodl rande... s tetou Míšou, která jezdí na koních. Koníčky máme rádi, tak jsme za nimi vyrazili. Bylo to fajn, Šimon byl nadšený.
Chtěla jsem si vyfotit malé hříbátko, ale jeho maminka neměla pro to příliš pochopení, a tak mám koťátko... to proti focení nic nenamítalo :)

Den 166. - Bublinky...

Šimon prostě miluje... má moji plnou podporu, jako dítě jsem si s bublifukem vydržela hrát nekonečně dlouho (teda dokud nedošel :))
Tak jsme opět jeden během procházky koupili a náležitě se s ním vyřádili. Doma, když Šimon usnul, šla jsem si hrát ještě sama... ale skutečně není úplně jednoduché si bublinky vlastními silami vyrábět a zárověň fotit...

Jsem zpět... aneb železniční vsuvka

Původně jsem chtěla psát cosi o naskakování do rozjetého vlaku, ale pak mi došlo, že vlak už je tak daleko, že ho nedoběhnu... nevadí, jsem děvče praktické a nezřídka si vím rady. Pojedu dalším vlakem. Je to totiž rychlík a zatímco ten, co mi ujel, staví každý den v jedné stanici, tenhle jich projede denně několik... a tak by časem měl ten courák dohnat. Pak už by neměl být problém si zase znova nastoupit.
Vím, mohla jsem udělat mezeru a pokračovat, jako by se nic nestalo, ale ono se právě stalo... letošní rok je pro mě nabitý událostmi, které jsou jedinečné a mimořádné a zaslouží si, aby vzpomínky na ně měly i jakousi hmatatelnou podobu. Protože tak to chci. A právě proto se chystám zaplácnout vpomínkami i tu díru, kterou už na blogu mám... ale ta přijde na řadu, až budu sedět zase pěkně ve svém kupé...

Den další a ty následující :)

No jo, flákám to, flákám... bohužel nevím, jestli a kdy se dostanu k dalšímu doplnění projektového blogu... už mám zase slušnou mezeru... budiž mi aspoň malou omluvou, že jsme se stěhovali a porod že je už tak nějak na spadnutí... jak dneska konstatoval doktor "jedna pěkná bouřka a je to... " :))
Nikdo teda o nic nepřijde (akorát já o deníček :)), páč jsem sice pořád fotila, ale spíš takovou fofr dokumentaci... zkrátka, až si prohlídnu fotky, asi se nebudu stačit divit, co jsem taky schopna nazvat fotkou :) No, ale už máme víceméně hotovo a třeba ještě něco málo stihnu, než skončíme v porodnici...
Kdyby né, držte mi palce.
Zatim... ;)

Den 165. - A další prognóza...?

Třeba je to pravda... světové výrobce sýra postihne krize a výrobci šunky bleskově zaujmou uvolněné pozice na trhu...
Nemám vcelku nic proti, ale přivádí mě to na zásadní otázku... budeme si tu šunku mít na co položit? Takže co chleba... bude? Chleba nééé! Hmmm, to nevypadá dobře... A co toaleťák, aspoň ten bude??? Ten taky nééé... dostává se mi zdrcující odpovědi :(
Ale zase... když nebude ani chleba, na co bysme ho potřebovali, že...?!! :)))

Den 164. - Šunka bude a sýr... nebude!

Tak tohle je nejoblíbenější Šimonova hláška posledních dnů. Nemám tušení, jak na to přišel a vlastně ani co tím má přesně na mysli... neprohlašuje to totiž, jak by se dalo čekat, v souvislosti s jídlem, ale obvykle poté, co mi dá dobrou noc. Toto troufalé tvrzení doprovází tajemnou barvou hlasu a divokou gestikulací.
Třeba jednou přijdem na pravý význam těchto slov, ale prozatím nás alespoň spolehlivě odrovnají smíchy :)))