Den 22. - Dívám se, dívám

No, a další úchylka... nejspíš... na atmosférické jevy... ne, že by mi to kdovíjak šlo, ale nikdy nemůžu odolat, když vidím nádherné nebe.
Nejsou tu taková panoramata, jako z mojí horské samoty, ale okna v osmém patře také poskytují docela slušný výhled ...

Den 21. - Když musíš, tak musíš...

Moje rozhodnutí dneska konečně uzrálo! Od té doby, co jsem je viděla a po neustálém omílání důvodů pro a proti, jedu si koupit boty na svatbu. Nechci a nepotřebuju vlastnit bílé boty na podpatku... vím, že už je nikdy nevyužiju, vlastně bych šla nejradši v teniskách, ale když ony prostě vypadají, ze je dělali přímo k šatům, které budu mít... navíc jsou za velmi příznivou cenu ;)
Ještě cestou do zapadlého krámku v sousedním městečku se utěšuju tím, že stejně nebudou mít moje číslo, že mi nebudou pohodlné, atd... hmmm, jako naschvál, nejen, že je v mém čísle mají, ale ony mi i skvěle padnou a dokonce celkem držím balanc na (nizoučkých) podpatcích... no, to ještě bude chtít trochu cviku, nerada bych sebou někde v ten slavný den řízla :)))



A protože mám nejspíš lehkou úchylku nejen na lampy (viď, Klári?!), ale i na dveře, neodolala jsem, a cvakla si jedny i tady, když už u nich (skoro) vždycky parkuju...

Den 20. - Jedna nostalgická

Tohle je můj milovaný parfém... nedostala jsem ho od žádného ctitele, ani od ježíška... koupila jsem si ho sama a to ještě přes internet, aniž bych tušila, jak vlastně voní...
Uznávám, že je to zvláštní způsob, ale udělala jsem to z náhlého, neracionálního popudu v době, kdy mi bylo mizerně a veškerou svoji budoucnost svobodné osamělé matky jsem viděla veskrze černě.
Jeho vůně mě ovšem od prvního okamžiku dostala a zdá se, že mě nikdy neomrzí... je pravda, že ho nenosím tak často, jak by si zasloužil, ale dnes je tu se mnou, dítě spí a skrz okno svítí sluníčko... ďábelská kombinace, jejímž svodům nedokážu odolat... beru do ruky foťák...

Den 19. - Vzhůru na nákupy

Počasí teda pořád nic moc... rozhodla jsem se, že když už se musíme zdržovat víceméně pod střechou, nikdo nás nenutí být doma, a tak jsme si vyjeli na "nákupy" na Čerňák.



Nic z toho, co jsem potřebovala, jsem si nekoupila, ale Šimon si výlet pěkně užil... někdy bych si taky přála být skorotříletým dítětem :)

Den 18. - Usměj se!

Zase prší a prší, jak říká děda Komárek... moje nálada je na bodu mrazu, páč nejspíš funguju jak barometr... a tak se mě snaží Šimon trošku rozveselit a dělá opičky skrz opěradlo židle...

Den 17. - Burák a ti druzí

Moje dítě miluje film Auta... nedávno se u nás v Penny objevila čokoládová vajíčka obsahující figurky jeho hrdinů... všichni jsme propadli sběratelské vášni... uznávám, že jsme měli kliku... co vajíčko, to jiná postavička, ale stejně se nám nepovedlo shromáždit všechny...
Nevadí, alespoň je o zábavu postaráno... když náhodou neběží zmiňovaný film, Šimon nám z něj některé vybrané scény přehrává :)

Den 16. - Boj za krásnější populaci

Tak jsem se odhodlala a přes srdceryvný řev umyla mladému pánovi hlavu... nenávidí to a bojuje jak lev... na vysvětlování, že pro krásu se musí trpět, reaguje... zkrátka po svém :)))