Den 178. - Králík na divoko

Pauza! Cokoliv je v bytě potřeba udělat, počká... dneska se jede na rodinné setkání na chalupu. Je krásně, trochu odpočinku si jistě zasloužíme a navíc, v takhle kompletní sestavě jsme už dlouho pohromadě nebyli.
Dokonce se zúčastnil i jeden člen navíc... byť ušlechtilé krve s rodokmenem, řádil v trávě stejně jako kdejaký "vesnický balík" :)

Den 177. - Anděl na druhý pokus

Pokaždé, když si s sebou nevezmu foťák, natrefím na něco, co bych si ráda vyfotila. Někdy už se taková příležitost nezopakuje, jindy přijde poměrně záhy... jako tentokrát.
Doma je potřeba zavrtat poličky a podobné činnosti, u kterých není ideální, aby se motal Šimon pod nohy... tak vyrážíme na delší procházku, kterou nenápadně směřuju tak, abych napravila včerejší absenci foťáku.

Den 176. - Jen do nás!

Před pár dny jsem tu zmiňovala můj pozitivní vztah ke stavebním strojům... asi ho budu muset přehodnotit. Dívat se je jedna věc, poslouchat od šesti ráno hukot strojové sbíječky přímo pod oknem, je věc druhá. Kdybych aspoň nešla spát až ve tři...
Brašule s přítelkyní dorazil, pochválili nám byt a nechali se vytáhnout na menší výlet po kutnohorských zajímavostech. Radek nám pak přislíbil pomoc při instalaci nové elektrické zásuvky, aniž tušil, jaký si tím na sebe uplete bič...

Den 175. - Hotovo (skoro)!

Ráno jsem se vymotala z bince a chaosu a šla do poradny. To by doktor koukal, co jsem včera prováděla...:) Nic ale neví a tak je opět všechno v pořádku.
Později odnášíme všechny zbývající věci ze starého bytu a připravujeme ho na předání novému majiteli.
V novém bytě se pouštíme do Šimonova pokojíku. Snažíme se ho udělat hodně podobný, jako měl dosud, aby na něj změna prostředí nedopadla moc tvrdě. Jde to výborně a s výsledkem jsme všichni spokojeni. Šimon se dokonce těší, jak tam bude spinkat... No vida, a já myslela, že se nejméně na pár dní nastěhuje k nám do pelechu. No, pro jistotu mu ukazuju, kde budeme, kdyby se v noci probudil a bál se.
Když se kluci odešli uspávat, pomalu jsem se pustila do vybalování... na zítra se nám totiž nečekaně nahlásil na návštěvu brácha s přítelkyní, tak ať to tu působí alespoň lehce zabydleným dojmem. No, nakonec jsem s tím skončila, totálně vyflusaná, v půl třetí ráno. Ale bylo hotovo!
A vůbec první věc, kterou jsem dala během tohohle maratonu do kupy, byl můj pracovní kout... jo, jo... to se poznají priority ;)))

Den 174. - A do pytle!

Tak tady to je... v těhle pytlích je zabalené vše, co si z dosavadního života chceme přinést do toho budoucího. Do včera jsem ještě neměla sbaleno nic, ale pak jsem jela do porodnice na monitor srdíčka a vrátila se tak pozitivně nabitá energií, že to bylo za chvilku hotové.
Ráno jsme je přenosili a odpoledne přišlo několik kamarádů, s jejichž pomocí se přestěhoval nábytek a těžké věci.
Za odměnu jsme s nimi chvíli poseděli u pivka. Pak jsme si doma smontovali postel, všichni tři (resp. čtyři) si do ní zalezli a dali si záležet, aby se nám zdálo něco hezkého.

Den 173. - První a poslední

Byt jsme si převzali v neděli a dneska jsme si nastěhovali první věc - novou lednici. Byla to fakt bleskovka... 24hodin poté, co jsem telefonicky zjišťovala dostupnost, na mě zvonil dopravce, že mi ji veze. Pravda, nečekala jsem to, ještě jsme spali. Byl to statečný pán, neodradilo ho moje zmatené blekotání do telefonu... lehce znejistěl jen poté, co uviděl, jak se k němu valí nějaká těhule s děckem pod křídlem. Asi si představil, jak v téhle sestavě stěhujeme tu dvoumetrovou krabici :) Toho se naštěstí ujal méně těhotný Pepa, než zmizel do práce.
A tím teda tak nějak oficiálně začalo zabydlování našeho nového domova. A to i přesto, že po původních majitelích tu zůstala ještě poslední stopa... veliká rostlina v květináči, která se jim už zřejmě nikam nevešla...

Den 172. - Tudy cesta nevede

Teda obvykle jo. Ale protože právě touhle ulicí jsme potřebovali pendlovat běhěm stěhování, někdo jiný ji nutně potřeboval rozkopat. Budem si muset najít nějaké jiné cestičky...
Začínám mít skutečně pocit, že bych už měla aspoň trochu balit... akce "kulový blesk" proběhne ve středu... ještě, že toho moc nemáme...