Den 175. - Hotovo (skoro)!

Ráno jsem se vymotala z bince a chaosu a šla do poradny. To by doktor koukal, co jsem včera prováděla...:) Nic ale neví a tak je opět všechno v pořádku.
Později odnášíme všechny zbývající věci ze starého bytu a připravujeme ho na předání novému majiteli.
V novém bytě se pouštíme do Šimonova pokojíku. Snažíme se ho udělat hodně podobný, jako měl dosud, aby na něj změna prostředí nedopadla moc tvrdě. Jde to výborně a s výsledkem jsme všichni spokojeni. Šimon se dokonce těší, jak tam bude spinkat... No vida, a já myslela, že se nejméně na pár dní nastěhuje k nám do pelechu. No, pro jistotu mu ukazuju, kde budeme, kdyby se v noci probudil a bál se.
Když se kluci odešli uspávat, pomalu jsem se pustila do vybalování... na zítra se nám totiž nečekaně nahlásil na návštěvu brácha s přítelkyní, tak ať to tu působí alespoň lehce zabydleným dojmem. No, nakonec jsem s tím skončila, totálně vyflusaná, v půl třetí ráno. Ale bylo hotovo!
A vůbec první věc, kterou jsem dala během tohohle maratonu do kupy, byl můj pracovní kout... jo, jo... to se poznají priority ;)))

Den 174. - A do pytle!

Tak tady to je... v těhle pytlích je zabalené vše, co si z dosavadního života chceme přinést do toho budoucího. Do včera jsem ještě neměla sbaleno nic, ale pak jsem jela do porodnice na monitor srdíčka a vrátila se tak pozitivně nabitá energií, že to bylo za chvilku hotové.
Ráno jsme je přenosili a odpoledne přišlo několik kamarádů, s jejichž pomocí se přestěhoval nábytek a těžké věci.
Za odměnu jsme s nimi chvíli poseděli u pivka. Pak jsme si doma smontovali postel, všichni tři (resp. čtyři) si do ní zalezli a dali si záležet, aby se nám zdálo něco hezkého.

Den 173. - První a poslední

Byt jsme si převzali v neděli a dneska jsme si nastěhovali první věc - novou lednici. Byla to fakt bleskovka... 24hodin poté, co jsem telefonicky zjišťovala dostupnost, na mě zvonil dopravce, že mi ji veze. Pravda, nečekala jsem to, ještě jsme spali. Byl to statečný pán, neodradilo ho moje zmatené blekotání do telefonu... lehce znejistěl jen poté, co uviděl, jak se k němu valí nějaká těhule s děckem pod křídlem. Asi si představil, jak v téhle sestavě stěhujeme tu dvoumetrovou krabici :) Toho se naštěstí ujal méně těhotný Pepa, než zmizel do práce.
A tím teda tak nějak oficiálně začalo zabydlování našeho nového domova. A to i přesto, že po původních majitelích tu zůstala ještě poslední stopa... veliká rostlina v květináči, která se jim už zřejmě nikam nevešla...

Den 172. - Tudy cesta nevede

Teda obvykle jo. Ale protože právě touhle ulicí jsme potřebovali pendlovat běhěm stěhování, někdo jiný ji nutně potřeboval rozkopat. Budem si muset najít nějaké jiné cestičky...
Začínám mít skutečně pocit, že bych už měla aspoň trochu balit... akce "kulový blesk" proběhne ve středu... ještě, že toho moc nemáme...

Den 171. - Odlétáme...

Aneb... protože nemáme nic lepšího na práci, než se stresovat stěhováním, jedeme se radši trochu odreagovat na pouť do Zásmuk. Děti řádí a já se kutálím ze stínu do stínu, funím... a pořizuju dokumentaci ;)

Den 170. - Trocha osvěžení

v horkém létě neuškodí. A tak se zabýváme lednicemi... ta naše současná, maličká, se s námi stěhovat nebude. Tak bylo rozhodnuto. Dojeli jsme do slušně zásobeného elektra a strávili nekonečně dlouhou dobu prohlídkou toho, co nabízí trh.
Naštěstí jsme se poměrně rychle na jedné shodli, v obchodě pěkně poděkovali a doma zasedli k netu. Co naplat, konkurence nabízí vymakanější model za nižší cenu a s dopravou až domů...

Den 169. - Nervozita

...začíná nabírat na intenzitě... už je to všechno jistý, běhěm příštího týdne budeme přestěhovaní! Doufám, že vydržím vcelku a že to prostě nějak zvládneme. Měla bych asi začít balit, nebo tak něco... nějak nevím, z jakého konce to vzít...
Do ničeho velkého se už nepouštím, focení jde taky nějak mimo mě... když ale tak medituju nad prádlem namočeným v umyvadle, do kterého kape z kohoutku voda, nemůžu si odpustit aspoň jeden pokus ;)